|
Penzion
Paseka
Tento velmi útulný privátní penzion leží přímo v srdci
historického města Litomyšl, roh Smetanova náměstí a ulice Josefa Váchala. Penzion
nabízí 3 opravdu
velmi pěkné a útulné apartmány. "1" je dvoulůžkový apartmán s možností
jedné přistýlky. "2" je pouze dvoulůžkový apartmán
a apartmán číslo
"3" je dvoulůžkový s možností dvou přistýlek.
Vybaveno koupelnou a WC, kuchyňským koutem, lednicí, rádiem,
TV+Sat. příjem, telefonem a možností připojení internetu. Blízko
penzionu najdete mnoho restaurací. Pokud se pozorně podíváte na
mapu města, sami uvidíte kolik a kde restaurace najdete.
Historie
města Litomyšl
První
osídlení na území dnešní Litomyšle vznikalo podél veřejné
obchodní cesty, zvané později Trstenická stezka, která nedaleko
dnešních Svitav překračovala zemskou hranici a spojovala
Čechy s Moravou. Písemně doložená historie města začíná
koncem 11. století, kdy tady kníže Břetislav II. - na místě
zřejmě staršího slavníkovského hradiště, zmiňovaného
Kosmovou kronikou již k roku 981 - založil buď kostel, nebo
benediktinský řádový dům. V polovině 12. století sem
olomoucký biskup Zdík přivedl řád premonstrátů, jejichž
klášter stál v místech dnešního zámku a dostal jméno Hora olivetská.
Jeho součástí byl i kostel sv. Klimenta, dříve dlouho považovaný
za nejstarší kostel v Čechách. Klášter se stal důležitým
střediskem kraje a pod ním vyrůstalo podél veřejné cesty
u řeky Loučné sídliště. V roce 1259 udělil král Přemysl
Otakar II. tomuto sídlišti městská privilegia a Litomyšl se stala
poddanským městem. V roce 1344 bylo - současně se vznikem
pražského arcibiskupství - v Litomyšli zřízeno biskupství. Klášter
přestal existovat a jeho statky byly rozděleny mezi biskupa a
jeho kapitulu. Litomyšlským biskupem byl od roku 1353
 kancléř
Karla IV. Jan II. ze Středy, muž s velkým kulturním rozhledem. Do
Litomyšle uvedl v r. 1356 augustiniány, z jejichž tehdy postaveného klášterního
kostela se později stal dnešní proboštský chrám. Od roku 1388
byl biskupem Jan IV. Železný, známý mj. jako odpůrce Husův.
Husitská vojska se v roce 1421 (přestože Jan IV. už tehdy působil
v Olomouci) obrátila i proti Litomyšli. Město se vzdalo dobrovolně,
ale o čtyři roky později jej zabralo radikálnější
husitské křídlo a bojovalo se i o hradní návrší. Biskup Aleš z
Březí uprchl a biskupství tak vypálením biskupských budov
fakticky zaniklo. Od roku 1432 měl Litomyšl v držení rod Kostků
z Postupic. Město za jejich vlády rozkvetlo a v poslední čtvrtině
15. století se také stalo důležitým centrem jednoty bratrské. Sídlil
zde biskup jednoty, její archiv a fungovala zde významná tiskárna. Na
konci patnáctého století se město rozšiřovalo směrem k
hradnímu návrší, kde vzniklo tzv. Nové nebo Horní město s
vlastní samosprávou. V roce 1547 byla Litomyšl Bohuši Kostkovi z
Postupic zkonfiskována za účast v nezdařeném odboji proti
Ferdinandovi I. O rok později byl obnoven zákaz jednoty bratrské (která
se na odboji - zejména postavou biskupa Jana Augusty - také podílela) a
její členové museli opustit zemi. V roce 1567 se pánem litomyšlského
panství, tehdy jednoho z největších v zemi, stává Vratislav z
Pernštejna, který zde o rok později nechal stavět renesanční
zámek. Sídlo Kostků, vzniklé úpravou biskupských budov a zničené
požárem (požáry ostatně sužovaly město po celou jeho
historii), bylo zpustlé a zámek byl v podstatě novostavbou. Stal se
jednou z nejkrásnějších renesančních staveb nejen na našem
území, mimo jiné i díky překrásné sgrafitové výzdobě. Z
Vratislavovy doby pochází i městský řád čistoty, zajímavý
doklad o vzhledu města a péči o veřejnou hygienu.
Vratislav z Pernštejna zasahoval tvrdě proti českým bratřím
a v rekatolizaci po jeho smrti pokračovala i jeho žena Marie
Manrique de Lara a dcera Polyxena. Poslední členka pernštejnského
rodu Frebonie z Pernštejna povolala roku 1640 do Litomyšle, pustošené
událostmi třicetileté války, řád piaristů. Piaristická
kolej s kostelem a školy vyrostly v pozdějších letech na místě
Horního města, zničeného dalším z požárů v roce 1635.
Piaristé byli řádem vzdělávacím: ve školách, které stály
původně na místě dnešního chrámu, začali učit
už v roce 1644. Velký význam pro další kulturní rozvoj a pověst
města měl filosofický ústav, otevřený u piaristického
gymnázia ještě v průběhu 17. století. Těžké
roboty a další povinnosti, doléhající na poddané po třicetileté
válce, spolu s pokračující rekatolizací vyústily v roce 1680 ve
velké selské povstání, jehož centrem se stalo právě okolí
Litomyšle. Hlavní představitelé vzpoury byli popraveni. To už
byli - od roku 1649 - majiteli panství Trautmannsdorfové, kteří se
do tváře města vepsali zejména stavbou nového piaristického
chrámu, který byl podle projektu G. B. Alliprandiho dostavěn F. M.
Kaňkou v roce 1722. Kostel se stal symbolem vítězství
protireformace a on i celé město byly v dalších letech svědky
mnoha velkolepých církevních slavností. Po celé 18. století bojovalo
město opět s požáry - po Čechách prý se začalo
říkat "hoří to jak Litomyšl" -, povodněmi i válečnými
ztrátami. Katastrofální požár postihl město v roce 1775, povodeň
v roce 1781 a opět velký požár roku 1814. Následkem požárů
byly také časté přestavby měšťanských domů,
které získávaly v první polovině 19. století převážně
empírový ráz. Požár z roku 1775 byl vrchnosti, kterou byli od roku
1758 Valdštejnové-Vartenberkové, také impulsem k velkým stavebním úpravám
na zámku a v jeho okolí. Na zámku vzniklo dodnes dochované divadlo a
ochotnická představení byla oblíbenou zábavou i ve městě.
Na akademii filosofů vystoupil v roce 1830 jako zázračné dítě
malý Bedřich Smetana, který se o šest let dříve narodil v zámeckém
pivovaru. Centrem duchovního života Litomyšle byly v 1. polovině
19. století piaristické školy a filosofický ústav, obnovený po
odmlce v roce 1802. Působilo zde - v řadách pedagogů i
studentů - mnoho významných osobností vědeckého i kulturního
života. Dramaticky prožívala Litomyšl revoluční události roku
1848. Už v březnu byla sestavena studentská legie a nedlouho nato měšťanská
garda v čele s Josefem Buchtelem. Část studentů a městská
garda bojovala v červnu v Praze a po porážce a především po
říjnových střetech ve Vídni chystal Buchtele skutečné
ozbrojené povstání. To bylo ovšem prozrazeno a Buchtele zatčen.
Odboj se nadále šířil především ze škol, ale filosofický
ústav byl v roce 1849 zrušen. Zadlužené litomyšlské panství koupila
roku 1855 v dražbě rodina Thurn-Taxisů. Panství se po politických
a správních změnách, vynucených revolučními událostmi,
stalo základem a město Litomyšl správním centrem nového okresu.
Život ve městě po pádu Bachova absolutismu se opíral o četné
spolky. Mnoho jejich činovníků se rekrutovalo z řad
pedagogů už ne filosofického ústavu, ale reformovaného gymnázia,
kde od padesátých let začali učit i světští učitelé.
Mnoho významných osobností, zejména spisovatelů, bylo do Litomyšle
přitahováno nejen školami, ale i známou Augustovou tiskárnou.
Jako profesor gymnázia sem přijel i Alois Jirásek. V roce 1891
vzniklo městské muzeum, otevřena byla
knihovna
a od roku 1905 slouží městu reprezentativní stavba Smetanova
domu. V první třetině
20. století vyrůstala nová Masarykova čtvrť. Nové gymnázium
bylo dostavěno v r. 1923, o rok dříve byl dostavěn Lidový
dům. V roce 1929 byla dokončena stavba Průmyslové školy.
V roce 1924 byl na dnešním Smetanově náměstí odhalen Štursův
pomník Bedřicha Smetany. V roce 1926 byla otevřena městská
obrazárna s díly J. Mařáka, A. Dvořáka i moderních umělců.
Na její tradici navazuje dnešní znovuotevřená obrazárna v
prostorách zámku. V první polovině 30. let byla Litomyšl dějištěm
velkých výstav (o A. Jiráskovi, B. Němcové, B. Smetanovi), na
kterých se výrazně podílel zdejší rodák Zdeněk Nejedlý. Během
druhé světové války byla zlikvidována zdejší židovská obec.
Poválečný odsun německého obyvatelstva změnil národnostní
složení především přilehlých vesnic. Únorové události
proběhly bez většího ohlasu; veřejné mínění
rozbouřil až proces s rektorem piaristické koleje F. A. Stříteským
a dalšími v roce 1950. Od roku 1960 je Litomyšl součástí
svitavského okresu. V roce 1949 se v zámeckém areálu konal, za velkého
přispění Zdeňka Nejedlého, první ročník operního
festivalu Smetanova Litomyšl. Ten se koná s přestávkami až dodnes,
když od původního plánu přinášet posluchačům především
Smetanovu hudbu upustil a je dnes festivalem s širokým dramaturgickým záběrem
a velkým renomé a zároveň jednou z nejdůležitějších
kulturních událostí ve městě. Od roku 1974 probíhá i
festival Mladá Smetanova Litomyšl, přehlídka hudebního mládí.
Na zestátněném litomyšlském zámku, který je od roku 1962 národní
kulturní památkou, byla od sedmdesátých let 20. století opravována
sgrafitová výzdoba. Velká oprava sem v těchto letech přivedla
skupinu umělců v čele s Olbramem Zoubkem. Expozice Muzea
české hudby v zámeckých sálech neměla dlouhého trvání a v
současné době je na zámku zpřístupněna expozice šlechtického
bydlení. Výjimečnost celého zámeckého areálu byla v roce 1999
potvrzena zápisem do seznamu světového dědictví Unesco.
Polistopadový vývoj znamenal velkou řadu změn v kulturním i
politickém životě města, množství nových staveb i
rekonstrukcí památek. Bylo otevřeno Portmoneum, založena restaurátorská
škola. Hospodářský vývoj souvisí především s rozvojem závodu
Vertex. Významnou událostí bylo setkání sedmi středoevropských
prezidentů, kteří se zde v roce 1994 sešli na pozvání Václava
Havla. O rok později sem zavítal i španělský král. Zatím
poslední významnou změnou v podobě města byla
rekonstrukce Klášterních zahrad a jejich zpřístupnění v září
2000. Dnešní Litomyšl je městem, které si je vědomo svých
bohatých dějin a tradic a dokáže z nich čerpat náměty
pro další rozvoj. Udržuje bohatý památkový fond, ovšem snaží se
také o kvalitní moderní architekturu. Zachovává si v podstatě
"maloměstský" charakter a nabízí možnost potkat se aspoň
se střípky ducha obrozenecké Litomyšle, rozvíjí bohatý kulturní
a spolkový život, ale také průmysl, podnikání a ekonomiku;
obyvatelům i návštěvníkům poskytuje bohaté sportovní
vyžití (budovaný sportovní areál).
Navigace
GPS: 49°52'14.029"N, 16°18'40.387"E
Najděte
si
Pansion
Paseka na
"mapy.cz":
klikni
zde
Více
informací na našich stránkách:
http://www.paseka.cz/
|
